Jak jsme vyrůstali

Novinky - 2005

Prosinec 2005

Beti Vánoce jsou za dveřmi, a protože každý rok je v této smečce zvykem dávat každému pejskovi celé vařené kuřátko a samozřejmě nějaké dárečky v podobě kostiček, tak se móóóc těšíme. Ani nám nevadí, že nechodíme na dlouhé procházky, hlavně když najdeme pod stromečkem nějakou baštu.

Z Betinky se nám stala tento měsíc televizní hvězda - byla přizvána do pořadu Hodina pravdy jako jedna z dalších 12 plemen. Moc nám pak bylo líto, kdy pan soutěžící vypadl, protože neměl jasno v plemenech typu bull a chybně řekl název stafordšírský teriér místo správného názvu stafordšírský bulteriér.

Listopad 2005

Ken A máme tady první letošní sníh! Já a Beti jsme se vyloženě na tu bílou nadílku těšili. Noisettka si asi snížek moc nepamatovala, protože vytřeštěně hleděla, co to vlastně zakrylo tu zelenou trávu.

Říjen 2005

Ken, Beti, Noisette Sluníčko nás provázelo celý tento měsíc, takže jsme si užívali na procházkách v lese nebo kdekoliv jinde, hlavně, že jsme mohli hupsnout do auta a uhánět někam do přírody.

Jízdu autem milujeme a když náhodou někdo z páníčků zapomene zavřít dveře v garáži, už ležíme všichni v autě a jsme schopni tam prospat celou věčnost. No pravda je ale ta, že čekáme, kdy zase někdo nastartuje a hurá na výlet!

Září 2005

V září se konala Speciální výstava ve Zbraslavi u Brna. Jako vždy se tam sešlo mnoho pěkných pejsků, páníci si mezi sebou poklábosili, ale především se soutěžilo.

Tentokrát se výstavy zúčastnila jen Noisette, která měla konkurenci 19 fen v třídě mladých. Skončila s oceněním VÝBORNÁ.

Srpen 2005

Beti O víkendu 20 - 21. srpna jsme vyrazili na dvoudenní výstavu do Bratislavy na Slovensko. V sobotu posuzovala paní Tichá, každého pejska prohlédla velmi pozorně a nikomu nedarovala nic zadarmo. Výsledky sobota: Kenďa: VD, Beti VD, Noisettka VN.

V neděli pak posuzoval rozhodčí z Maďarska, pan Korösz, který taktéž důsledně zhodnotil ta naše tělíčka a výsledek je: Keník: V3, Betinka V4, Noisettka VN.
Maminka Noisettky Jeanne D´Arc Daffodil Yellow, dostala V1, CACIB a protože se Nois líbila také, doufám, že jablko nepadne daleko od stromu.

Červenec 2005

Beti & Bongo Tyto horké dny jsou paráda! Páníci nás často berou k vodě, kterou máme všichni tak rádi. Malá Niosette nás pomalu dorůstá, váží 12 kg. Já si udržuji stále váhu na 18 kg a Beti má 16.

Neustále běháme po zahradě, ať máme svaly. Dneska si to s náma zkusil i zlatý retrívr - štěně, jménem Bongo. Pořídili jsme několik foteček, tak nakoukněte.

Tento měsíc nás překvapila naše Noisettka, když začala v necelých 7-mi měsících hárat. A protože jí to Betinka asi záviděla, rozhárala se také. Stalo se to po 4,5 měsících od jejího prvního hárání, takže krytí Berušky plánujeme okolo prosince letošního roku.

Červen 2005

Ken Konečně jsme zjistili, co to je koupat se v řece. Byli jsme na výletě v Beskydech a užívali si v řece Morávce. Kupodivu byla voda teplá. Paráda!

Já a Betinka jsme skotačili, ale malá Noisettka se ještě trochu bála. Nakonec se odvážila taky. Doufám, že zase pojedeme někam plavat znovu.

Květen 2005

Beti Tento měsíc pro nás byl důležitý - čekala nás prestižní Klubová výstava v Piheli u České Lípy, která se koná jednou do roka. Těšili jsme se na ostatní pejsky, kterých tam bylo asi 160. Výstava nás lákala i z důvodu, že posuzovali pan a paní Hedgesovi z Anglie, rodné země stafíků, kteří nestranně a nezaujatě posoudili všechny pejsky.

Výstava byla moc prima, i přestože kvečeru začalo poprchávat. Já jsem soutěžil ve třídě mladých, bylo nás tam cca 26 psů. Z toho jenom 6-ti bylo uděleno ocenění Výborný. Já jsem měl tu čest být mezi nima.

Betinka také byla ve třídě mladých, protože má 11 měsíců. A v konkurenci 26 fen zvítězila! Takže se stala Klubovou vítězkou, V1, CAJC, nejhezčí fena mladých! Tímto naší carevně gratulujeme a také chceme poděkovat všem, kteří nám projevili upřímné blahopřání!

Zatímco my jsme pobíhali v kruhu, malá Noisette, kterou pánička nechtěla nechat doma, aby obě navzájem netesknily, pěkně skoro celou výstavu prospala. Ani neví, o co přišla!

Duben 2005

Noisette, Ken, Beti Noisette se plně zabydlela a jak se zdá, vše má pod kontrolou. Někdy mi připadá, jako by tady byla první ona. Ale já si nenechám nic líbit - na rozdíl od Betinky. Ta má tedy trpělivost s tou malou prdélkou! Jako každé štěně je občas skotačivá a rozpustilá, ale mi to nevadí.

Na druhou stranu už umí některé základní povely, jako sedni, lehni, na místo, čekej - na papání, a taky se naučila chodit na vodítku. Páníčka ji chodí cvičit a docela jí závidím ten přísun piškotů, které při výcviku za odměnu dostává. Občas dělám, že taky nerozumím, co se po mně chce a čekám, jestli budu odměněn. Bohužel toho se už nikdy asi nedočkám.

Březen 2005

Beti Z Betinky se stala tento měsíc dospělá slečna - zase o kousek povyrostla, zesílila, ale především si prošla prvním háráním. Toužebně jsem obcházel zavřené místnosti, ve kterých se Beti pohybovala. Ale já si počkám, protože kdo si počká, ten se dočká. Snad příště.

Absolvovali jsme výstavu u nás v Ostravě. Chtěli, abych ukázal zuby! Za nic na světě jsem tu svoji tlamu neotevřel, aspoň jsem se páníčkům pomstil, že mi skoro na měsíc vzali Beti a já neměl s kým divočit. A k tomu se doma objevila malá Noisette. Takže jsem nebyl posouzen a odešel jsem hrdinně z kruhu. Na rozdíl ode mne Beti byla úplně v pohodě, zuby ukázala, předvedla se krásně a dostala ocenění Výborná 2.

Únor 2005

Beti 12. 2. 2005 se v Brně uskutečnila XIII. Mezinárodní výstava psů. Byla to skvělá příležitost k setkání dvojnožců i čtyřnožců, kteří mají rádi psí plemeno Staffordshire Bull Terrier.

Já jsem šel do kruhu dříve než Beti, protože jsem byl už jako správný pes v kategorii mladých. Konkurence 10 SBT mne sice zaskočila - všichni byli moc hezcí. Nakonec po mém předvedení jsem byl oceněn známkou Výborný 2. Jsem rád, že jsem se líbil.

Pak přišla na řadu Beti, která se utkala s několika fenkami v dorostu. Taktéž dostala velmi pěkné ohodnocení - Nadějná 3.

Leden 2005

Ken & Beti Přechod do nového roku jsme přežili bez úhony. Bohatě prostřené misky byly snědeny, rachejtle odpáleny a naše žaludky nezkolabovaly. Trošku jsme se za ty svátky vykrmili, já vážím 17 kg a Beti 15 kg.

Venku je teplo jako na jaře, takže chodíme sportovat do lesa. Stafbul by mohl být zařazen mezi lovecká plemena. Že nejde o náhodu, poznal páník ve chvíli, kdy jsem spatřil běžící srnu. Byl jsem bez vodítka a tak jsem za ní vyrazil jako "střela". Něco za mnou sice volal, ale dělal jsem, že neslyším. To vysoké zvíře s bílým zadkem bylo rychlejší, ale i tak to byl zážitek a krásně jsme si zaběhali. Horší to bylo, když jsem se vrátil. Nikdo mě radostně nevítal jak jsem zvyklý, dostal jsem vynadáno a bylo po procházce.