Zprávy z tisku - Člověk, nepřítel psa

Člověk, nepřítel psa

Média jsou plná zpráv o útocích "krvelačných bestií", ale co všechno jsou "páníčkové" schopni udělat svým čtyřnohým svěřencům, zůstává poněkud stranou zájmu.

Bylo jednou v Praze jedno štěně dobrmana, které jeho pán zavřel do malé bedny. "Nechal ho v ní rok a půl s minimem stravy a potmě, dokud jsme pro psa na základě hlášení sousedů nepřijeli," vzpomíná veterinářka Iva Boučková. Pes byl hrbatý, pokroucený, se silně poškozeným trávicím ústrojím a poznamenanou psychikou. I takto se totiž může člověk postarat o svého "nejlepšího přítele". Aniž bychom chtěli jakkoliv bagatelizovat nedávné tragické útoky psů na děti i dospělé, podívejme se na vztah člověka a psa z opačné strany.

V Česku bylo od roku 1992 obžalováno z týrání zvířat 392 osob. Dvě třetiny byly odsouzeny - nejčastěji k pokutám, veřejně prospěšným pracem nebo k podmínečným trestům. Pokud však někdo zvíře utýrá brutálním způsobem k smrti, přiklánějí se soudci, podle vedoucího oddělení pro pohodu zvířat Státní veterinární správy Jiřího Douska, k nepodmíněným trestům odnětí svobody. V roce 2002 byl například ke 14 měsícům nepodmíněně odsouzen muž, který hodil psa do šachty, a pes po dlouhých útrapách zemřel. Veterináři, kynologové, zaměstnanci útulků však tvrdí, že případů týrání se v Česku děje mnohem víc, než se uvádí ve statistikách. Zaměstnanci Městské veterinární správy v Praze například vyšetřují šest až sedm nahlášených případů týrání zvířat (nejčastěji právě psů) do měsíce. "Polovina z nich jsou jen planá hlášení, která spadají spíš do oboru špatných mezilidských vztahů," vysvětluje inspektorka ekologie MVDr. Iva Boučková. "Jejich aktéry bývají navzájem se nesnášející sousedé nebo majitelé domů, kteří hledají záminku, jak vypudit starého nájemníka. Tři až čtyři hlášení měsíčně však bývají pravdivá."

Závazek na patnáct let

Nejčastěji se jedná o případy zanedbání zvířete z nedostatku času nebo z neznalosti. "Lidé si často vůbec neuvědomují, že pořídit si psa je závazek na dvanáct i patnáct let. Že psa je třeba pravidelně krmit, dávat mu pít, venčit ho a vychovávat. Pes potřebuje taky pohyb, a když jedeme na dovolenou, tak se nám o něj musí někdo postarat," vypočítává doktorka Boučková. Případy zanedbání se řeší většinou domluvou. Pokud je však majitelův prohřešek závažnější, může mu být pes odebrán a předán do útulku. Tamní pobyt musí majitel zaplatit, proto se často psa raději zřekne. Pes pak může být dán k adopci.

Dáreček za vysvědčení

Na odlehlém místě v Praze v Tróji na břehu Vltavy stojí jeden z největších psích útulků u nás. Ve vzduchu je cítit typický pach a uši zaléhají ze štěkotu jeho sto třiceti obyvatel. Procházíme s vedoucím útulku Václavem Steinbauerem kolem klecí venku i v budovách. Míjíme huňatého ovčáka Nera, jehož pán "bručí v base", je tu pár zaběhnutých psů, pejsci seniorů, kteří museli dlouhodobě do nemocnice nebo zemřeli, pes z rodiny, kam se narodilo silně alergické dítě. Je tu ale taky štěně, které jeho pán "uklidil" do sklepa, či pětiletá fena, kterou s obrovským, kilogram vážícím nádorem na břiše přivedl před pár měsíci muž, jenž tvrdil, že ji našel. "Později se ukázalo, že on sám byl její majitel. Asi se za chudáka psa styděl, přes nádor měla hozený nějaký hadr. Nádor jsme jí odoperovali a její stav se zlepšuje," usmívá se Václav Steinbauer. Útulkem měsíčně projde přes dvě stovky psů. Polovina se vrací majitelům a druhá polovina jde k adopci. "Průměrná doba, kterou zde pes stráví, je čtrnáct dnů. Jsou tu bohužel psi staří a nemocní, kterým se hůře hledá náhradní majitel, ti tu bývají déle," říká pan Steinbauer. Největší nápor čeká útulky právě v těchto týdnech, kdy se hromadně "vracejí" čtyřnohé dárky za vysvědčení, které přes prázdniny omrzely. Pejskové za vysvědčení a pod stromeček končívají často uvázáni u bran útulků. "Útulek je bohužel spíš trest pro psa a pán vyvázne bez úhony. Jen minimum majitelů, kteří psa týrali nebo se o něj řádně nestarali, je potrestáno," říká vedoucí malého útulku nedaleko Příbrami v Lazcích František Limberk. Mezi zdejší dvacítkou chovanců je i černý roční pudlík, kterého jeho pán pověsil za vodítko z panelákového balkonu. Všimnul si toho naštěstí včas veterinář, který operoval v ordinaci, která má naproti paneláku okna, a zakročil. Posléze podal na majitele psa trestní oznámení.

Nechte být psa psem

Veterinář Pavel Vokrouhlík z Příbrami připomíná, že brutální případy týrání jsou spíš vzácností, daleko více lidé trápí psy na první pohled méně drastickými metodami a často i nevědomky. "Týrání, to je i překrmování psů. A co mi vadí nejvíc, je "polidšťování" psů. Pes je pes a nejde z něj dělat miminko. Měli jsme tady třeba paní, která vždycky, když její pes zavrčel nebo na mě útočil, tak ho konejšila: Hodnej, hodnej! Takhle se ten pes naučí, že když vrčí a napadá lidi, tak že dělá správně, protože ho za to paní chválí." Ani kynoložce Vladimíře Tiché se nelíbí, když se "páníčkové" chovají k psům jako k lidské bytosti. "Pes musí například jasně vědět, kde je jeho místo ve smečce a kdo je jeho pán. Nejdůležitější pro výchovu psa je období jeho rané socializace (pátý týden až třetí měsíc), kdy se učí nejdůležitějším věcem. Lidé někdy dělají velkou chybu, když říkají: On je ještě malej, začneme s tím až trochu povyroste. Pak může být pozdě."

Pro babičku čivava

V posledních letech počet psů, obzvlášť ve městech, stále roste. "Mám pocit, že si psem mladí i staří lidé kompenzují chybějící nebo narušené mezilidské vztahy a samotu. Pes bude doma čekat, můžu se s ním pomazlit a je věrný. Třeba pro staré lidi může být jediným spojením s životem, snadněji se přes něj navazuje komunikace," domnívá se Vladimíra Tichá. Zájemci o "nejlepšího přítele" si jej často pořizují, aniž zváží, jestli na něj mají dost času i peněz. Někteří si vybírají psa třeba jen podle fotky, na kterou ukázalo jejich dítě v encyklopedii. "Každý pes je jiný, má jiný charakter i nároky na fyzickou zátěž. Jsem-li starší dáma, moc toho nenachodím, ale těší mě se o pejska starat, mít ho na klíně a česat ho, tak si pořídím třeba yorkshirského teriéra nebo čivavu, kterou bez problémů můžu přenášet i ve slabé ruce. Jsem-li ale mladý muž, rád jezdím na kole nebo běhám v přírodě, tak můžu mít třeba výmarského ohaře a bude se mnou šťastný," udává příklady paní Tichá. S přírůstkem psů ve městech se diskutuje o tom, zda není pro psa utrpením být v panelákovém bytě. Podle Vladimíry Tiché to není problém, pokud se se psem správně zachází a dopřeje se mu dostatek pohybu venku. "Znám například šťastnou a zdravou dogu, která žije s dvěma mladými lidmi v malinkém bytě, ale znám taky spoustu nešťastných psů, kteří sice žijí na dvorku na venkově, ale jsou pořád na řetězu, u boudy mají misku s granulemi a nikdo s nimi nekomunikuje."

Desatero zásad správného jednání se psem

Nikdy nenechávejte děti se psem, ať už vlastním nebo cizím, o samotě.
Před psem neutíkejte, zvyšuje se tím jeho pronásledovací pud. Cyklisté a běžci jsou pro psy výzvou. Jestliže za vámi pes běží, zpomalte.
Nerušte psa, pokud žere nebo pije. Pes má tendenci svoji potravu bránit. Nikdy psa netahejte za uši nebo za ocas.
Stejně tak fena brání svá štěňata a nerozezná, že si chcete některé pochovat bez zlých úmyslů.
Nezvedejte žádný kus jídla, který vám před psem spadne na zem. Pokusí se jej získat a pak jej brání, myslí si totiž, že ho od vás dostal.
Nehlaďte psa za plotem. Může bránit své teritorium.
Než pohladíte cizího psa, žádejte o svolení. Jsou-li s vámi děti, ptejte se, zda je na ně zvyklý.
Venčí-li psa dítě, může se stát, že jej přivede do skupiny kamarádů. Děti křičí, každé si chce pejska pohladit, ten může být stresován a vyprovokován k obranné reakci.
Dítě, které leze po čtyřech, připomíná psovi postoj přirozeného soupeře nebo kořisti.
Cenění zubů, třeba při smíchu, může pes brát jako výhrůžku.

Kdy může být pes pro děti nebezpečný

Veřejností nedávno otřásl případ rok a půl staré holčičky, kterou usmrtil kříženec dobrmana s labradorem patřící jejím rodičům. Případ vyvolal opět diskusi o zákazu nebezpečných plemen a legislativě. Kynologové tvrdí, že stávající zákony jsou dostačující a že pes, ať je to dobrman nebo jezevčík, sám od sebe neútočí. K činu musí být vyprovokován. "Lze opět konstatovat, že kromě prokazatelného úmyslu použít zvířete, například psa, jako zbraně, jsou všemi poraněními způsobenými zvířaty vinni majitelé zvířat kvůli své odborné neznalosti, nevědomosti a také pohodlnosti a často přeceňování výsledků výcviku, které mnohdy v amatérské formě psovi dali," píše se v prohlášení Státní veterinární správy ČR z minulého týdne. "Když mám temperamentní dítě, tak bych k němu neměla pořizovat temperamentního psa, ale nějaké klidné, malé zvíře, třeba mopse," doporučuje kynoložka Vladimíra Tichá. "Fungovat ovšem mohou skvěle i soužití malých dětí a velkých psů, jen je potřeba psa přísně vychovávat a nikdy ho nenechat s malým dítětem bez dozoru. Dítě leckdy může neúmyslně i zdánlivě velmi klidného psa vyprovokovat k útočné reakci." Děti mají tendenci sahat na oči, na čumák, tahat psy za ocas, objímat je, což se psům mnohdy nemusí líbit. Vzácností nejsou ani případy, kdy má pes v uchu zastrčenou třeba tužku nebo na tlapce v kůži zarostlou gumičku.