Zprávy z tisku - Jaký bude zákon o chovu psů?

Jaký bude zákon o chovu psů?

Nebude-li mít veřejnost dostatečně jasno, jaká zákonná opatření mohou skutečně snížit počet zranění lidí způsobených psem, dočkáme se asi nesmyslného, nekompetentního a nefunkčního zákona. Takže následující řádky jsou pokusem o věcný záměr a důvodovou zprávu zákona o chovu psů, jehož přijetí si klima ve společnosti nejspíš vynutí.

Upravovat chov psů zvláštním zákonem se zdá být poněkud nesmyslné, v české kotlině však i autor tohoto článku potřebnost podobného zákona chápe. Nejde jen o to, že mnoho politiků včetně prezidenta zastává protipsí pozice a v médiích panuje hysterie vyostřená často nesprávnou interpretací jednotlivých neštěstí. Potřebu zákona diktuje v neposlední řadě skutečnost, že řada majitelů psů se chová jako nezodpovědní idioti. V neděli 14. září se v celé zemi mluvilo o tom, že kříženec dobrmana a labradora zabil dceru svého majitele. Když skončily televizní zprávy, přišel mi e-mail. Paní chtěla, abych se jí zastal.

"Šla jsem se svými dvěma psy - fenou křížence německého ovčáka a menším ořechem. Prošli jsme kolem prostranství u domu, kde byli dva muži a opodál dítě. Psi si jich nevšímali, a dokonce ani nešli jejich směrem, přesto mě mladší muž slovně napadl, oslovoval mě krávo pitomá a podobně." Pak prý došlo k fyzické potyčce a muži zavolali policii. To nejdůležitější - zda byl kříženec ovčáka na vodítku - v e-mailu paní neuvedla. Poslal jsem jí skromný dotaz zpět, odpověděla promptně: "Náhubek ani vodítko neměl, ale to podle mého názoru není to nejdůležitější. Svého psa znám a vím, co od něj mohu čekat."

PLEMENO HORŠÍ NEŽ STRAŠNÉ

Ano, zjevně bude potřeba zákon. Vše však ukazuje (logika, čísla i praxe), že to nemá být zákon omezující chov psů, ale chování majitelů psů. Řada majitelů psů totiž neumí (či nechce) přizpůsobit své chování skutečnosti, že jsou majiteli sice domestikované, přesto však stále šelmy. Posuzujeme-li nebezpečnost psa pro člověka, neexistuje nic jako "agresívní plemeno" či "skupiny zvláště nebezpečných plemen". Velká řada zranění člověka psem nevzniká v důsledku cíleného útoku psa, ale následkem zkratového chování spojeného nejčastěji s úlekem nebo bolestí. Irský vlkodav je plemeno po generace šlechtěné tak, aby nebylo agresívní a nenapadalo člověka.

Pokud ovšem omylem vlkodavovi vší silou přibouchnete ocas mezi dveře, pravděpodobně nepřežijete. Suchá řeč čísel potvrzuje výše řečené. Nejvážnější zranění dětí od roku 2001 způsobili podle Lidových novin: čtyřikrát německý ovčák (jeden zabíjel) a dále staffordshirský teriér, německá doga, vlčák, rotvajler, kříženec dobrmana a labradora (zabíjel). Tedy ani jedno z plemen, která se označují jako bojová (americký stafford není bojové plemeno, jde o estetickou variantu psa vyšlechtěného z pitbula, jenž výslovně není určen pro arénu). Nejnebezpečnější je podle této statistiky německý ovčák. Jde samozřejmě o blud - je to pouze nejrozšířenější velký pes, a proto jsou zranění jím způsobená nejčastější. I zkušenosti zemí jako Francie či Německo, které zavedly zákony pro ti chovu konkrétních plemen (z kategorie politických zákonů proti symbolům), ukázaly, že ačkoli zakážete pitbuly, lidí pokousaných německými ovčáky kupodivu neubude.

PSÍ MAZLÍČEK

Faktorem, jenž určuje, zda může konkrétní pes ohrozit člověka, není plemeno, ale hmotnost psa. Nová norma by tedy měla stanovit váhový limit rozlišující kategorie pes a psí mazlíček. To, do které kategorie pes patří, by bylo zapsáno v očkovacím průkazu (ten musí mít majitel tak jako tak u sebe). Netřeba se proto obávat vize městských policistů s decimálkou převažujících otylé jezevčíky. Onen limit, do něhož by psovitá šelmička byla považována za mazlíčka, by se měl pohybovat kolem patnácti či osmnácti kilogramů. Majitelé psích mazlíčků by měli jen dvě povinnosti - uklízet exkrementy a zajistit, aby mazlíček neobtěžoval okolí. Jinak není potřeba vcelku nic dalšího zákonem ošetřit.

KATEGORIE: PES

Ostatní psi - takoví, kteří díky hmotnosti a velikosti mohou člověka ohrozit - nesmějí být jakkoli tříděni podle rasového klíče. Jenom je potřeba, nejde-li to jinak, zákonem donutit jejich majitele, aby jim nasadili košík a drželi je na vodítku. Režimy pohybu psa by v obci (respektive na veřejném prostoru) existovaly tři:

1. na krátkém vodítku do jednoho metru bez náhubku.
2. na dlouhém vodítku s náhubkem.
3. na zvláštním místě, jež je obec povinna vyhradit, bez vodítka s nasazeným náhubkem.

Náhubek nesmí být vyroben z kovu, ale z měkkých materiálů - textilu, kůže nebo plastické hmoty, které nezesilují účinek úderu. No a pak už stačí jediné - tyto zásady vymáhat a vybírat pokuty, vyšší za pohyb bez košíku než za pohyb bez vodítka. A stejné pokuty ukládat majitelům psů a psích mazlíčků za neuklizené znečištění.

TLAMA MENŠÍ NEŽ VELKÁ

Znalec právního systému a nejrůznějších městských vyhlášek namítne, že podobné zásady jsou v úplnosti vymahatelné již nyní. Ano, jsou po kouskách vymahatelné, ale nejsou vymáhány. A současná atmosféra ve společnosti naznačuje, že zákon o chovu psů přijat bude. Prosím kohokoliv, kdo má zákonodárnou iniciativu a někdy měl doma psa, aby (v nejhorším) použil tento článek jako věcný záměr a předložil zákon Parlamentu dříve, než tak učiní lidovecká poslankyně Michaela Šojdrová. Nebo se dočkáme zákona, podle něhož se pes větší než malý smí chovat, jen má-li tlamu menší než velkou.